Vývoj staré české literatury od nejstarších dob do konce 14. století
Do dějin evropské literatury vstoupily naše země v polovině 4. století. Vedle lidové slovesnosti se vytváří tehdy i první písemnictví. První tyto
dochované texty jsou vesměs náboženského charakteru a dokumentují pronikání křesťanství do našich zemí. Velkomoravský kníže Rastislav požádal
roku 863 byzantského císaře Michaela III. o vyslání křesťanské mise. Šlo o upevnění církve, která by byla oporou panovníka. Tak došlo k vyslání
byzantského dvorského učence Konstantina (později Cyril) a diplomata, Konstantinova bratra Metoděje. Jejich úsilí směřovalo
k výchově domácího duchovenstva. Aby oba bratři mohli lépe dosáhnout svého cíle, zavedli do bohoslužby slovanskou řeč, tzv. staroslověnštinu
(místo latiny). Pro literární práci sestavili i slovanské písmo hlaholici. Do staroslověnštiny přeložili již v samém počátku nejdůležitější
texty potřebné pro náboženský život.
Památky napsané staroslověnštinou (9-10. st.)
Proglas (předmluva)
Panonské legendy - je to obrana soluňských bratří a jejich díla. Vynikající umělecké prózy i závažný historický pramen. Rozvoj staroslověnské
literatury ve Velkomoravské říši skončil brzy po smrti Metoděje. Z původních děl vzniklých tehdy v Čechách je dochovaná staroslověnská legenta nazvaná
Život svatého Václava. V této době však staroslověnština nabyla latině rovnoceným partnerem, rozvíjela se jen v ůstraní. Literární tvorba
užívající staroslověnštinu končí v českých zemích na hranici 11-12. st. Staroslověnská tradice však zcela nevymyzela, podílela se na vznikajícím
písemnictví psaném Česky.
Památky psané staroslověnštinou (10-11. st.)
Hospodine pomiluj ny (nás)
krátká píseň v počeštěné podobě, která vnikla v době, kdy staroslověnština zápasila s latinou a přijímala do sebe české prvky. O staroslověnském původu
skladby svědčí některé slovníkové archaizmy. Bývala zpívána při slavnostních příležitostech a hrála úlohu při vniku hymny.
Svatý Václave
je o něco mladší píseň a měla obdobnou úlohu.
Památky psané latinsky (12. st.)
V této době již rozhodující postavení zaujalo písemnictví latinské. Původní tvorba v latinském jazyce oslavovala život a činy knížete Václava a kněžny
Ludmily.
Kosmova kronika česká
nejčtenější dílo té doby, které napsal děkan svatovvínské kapituly Kosmas (1045-1125). Líčí české dějiny od nejstarších
dob až do autorovy součastnosti.
Kosmas byl odchovanec západní kultury, vzdělaný, zcestovalý. Ve své kronice se nezmiňuje o slovanské liturgii. Píše, že přemyslovký stát je
dědicem Velké Moravy. Svým dílem chtěl přispět k upevnění českého feudálního státu. Kosmas založil tradici našeho dějepisectví, je vynikajícim vypravěčem,
jeho latina je velmi kultivovaná. Do své prózy, již je kronika psaná, vkládá verše a vypravování oživuje historkami, dialogy a citáty několika českých
slov a lidových přísloví. Má řadu pokračovatelů, ale žádný se me nevyrovnal.
Památky psané česky (13. st - a dál)
Dochází k soutěži česky psané literatury s německým a latinským písemnictvím.
Alexandreida
Hlavní česky psané dílo světské epiky, vnikla někdy na přelomu 13. a 14. st. Hlavní postavou je středověký makedonský král Alexandr Veliký, který je
zobrazen jako ideál feudálního panovníka. V mnohém připomíná postavy posledních Přemyslovců. Pro svou poutavost byla skladby často přepisována. Skladba
začíná autorovou předmluvou, po níž následuje výklad o Alexandrovu původu a dále jsou líčeny různé Alexandrovy hrdinské činy až po jeho náhlou smrt. Dílo
není dochováno celé, na základě srovnání se domníváme, že měla asi 9000 veršů, ale dochována je asi 1/3 Dílo zaujme bohatým jazykem a konkrétním
vyjádřením. Alexandrova vojenská taktika je vlastně zobrazením válečné taktiky českého vojska, některé postavy mají dokonce česká jména. Jedna z
myšlenek : "Před bitevním šikem se nekrývej za své lidi, ale stůj první. Když dosáhneš vítězství, odměň každého podle skutků. Ke každému buď milosrdný,
ale nejvíce ke svým lidem."
Dalimilova kronika (14. st.)
dosáhla velké obliby, nejstarší známá česky psaná veršovaná kronika, jejíž skutečného autora neznáme. Jakýsi Dalimil, kanovník kostela
boleslavského je spokován s touto kronikou. Na rozdíl od Alexandreidy sahá básník k obrazům z domácích dějin. Zájem básníků je vlastenecký, hledá spojence
v českém sedlákovi, jak to dosvědčuje například zpracování pověsti o Oldřichu a Boženě. V první části líčí Boženinu krásu "Byla krásná, byla milá, Oldřichu
se zalíbyla, že tvář měla čistou, něžnou, Oldřich učinil ji kněžnou." "Na přemysla, na praděka, nejdříve však pomyslete, jenž z oráče povýšen byl na
knížete. Chci žít s českou selkou skrovnou, spíše než s Němkou císařovnou."
Díla doby Karla IV.:
Legenda o svatém Prokopu (česky psaná)
obsahově se opírá o starou latinskou skladbu. Skladba je psaná na způsob kroniky a líčí život světcův od jeho narození až do smrti. Přitom je zdůrazněn
jeho vztah k chudým a vzorný život v Sázavském klášteře. Když byly po Prokopově smrti slovenští mnichové vypuzeni z kláštera a nahrazeni Němci, Prokop
zasáhl a německé mnichy vyhnal. Legenda inspirovala v 19. století J. Vrchlického, který ji volně parafrázoval.
Legenda o svaté Kateřině (česky psaná)
sv. Kateřina byla patronkou artistické fakulty Pražské univerzity (svobodných umění). 6ivot sv. Kateřiny vypravuje o tom, jak královská dcera Kateřina
přjímá křesťanství a zasnoubí se Kristu. Později získává v učené disputaci pro křesťanskou víru 50 pohanských mistrů a je pro stálost v rozpravě mučena.
Mastičkář (české drama)
pochází z poloviny 14. století. Podstatnou část hry tvoří barvitý výjev ze středověkého trhu, zesměšňující šarlatány, prodavače hojivých mastí a jiných
léků. Ústy prodavače mastí a jeho sluhů promluvil poprvé v naší literatuře příslušník neprivilegovaného stavu.
Satira 14. st. Hradecký rukopis obsahuje :
Desatero kázánie božie
veršované kázání, autor útočí na hříšníky proti všem přikázáním, ale zvláštní pozornost věnuje okrádání a šizení všeho druhu. Právě zde promlouvá
nejútočněji, staví se na stranu chudých a bohatým hrozí sociální vzpourou.
Sedm satir o řemeslnících a konšelích
napadá ševce, městské radní, lazebníky, řezníky a pekaře, vyčítá jim přestupky hospodářského rázu a hrozí jim peklem.
Podkoní a žák
česká veršovaná skladba. Dva chudáci se hádají ve staročeské krčmě o přednost svého stavu. Oba vypočítávají výhody svého života a těší se na budoucnost,
která je čeká.
Zpět na literární rozcestník