Starověké písemnictví
Jižní část balkánského poloostrova se někdy ve 2.tis. př. n. l. slata vlastí řeckých kmenů. Řekové vytvořily osobitou kulturu, která významě ovlivnila rozvoj evropské vzdělanosti. Nejstarší dochovanými slovesnými památkami řecké literatury jsou eposy připisované básníku Homérovi, Ilias a Odysea (asi8st. př. n. l.)
Ilias
vypráví o bojích Řeků proti maloasijskému městu Tróji, jemuž se taká říkalo Ilion,
omezuje se na závěr bojů. Syn Trojského krále Paris odloudil Spartskému králi ženu, krásnou Helenu.
Spartský král vyzval proto řecké vládce k vojenské výpravě proti Tróji. Řekové nemohli město dobýt.
Boj už trval devět let. Tehdy vypukl spor mezi vůdcem Řeků a řeckým, podle pověsti nezranitelným Achillem.
Achilles odmítl účastnit se dalšího boje. V tomto boji padl Achillův přítel. Achilles se rozhodl pomstít
svého přítele. Zabil nejstaršího trojského hrdinu. Řekové nakonec dobyli Troji lstí. Nejstatečnější bojovníci
se ukryli do dřevěného koně, ostatní řecké vojsko předstíralo ústup. Trójané odtáhli dřevěného koně do města,
večer z něho vyskákali Řekové a dali svému vojsku znamení, na kterém místě jsou hradby přístupné. Achyles se
vítězného konce bojů nedočkal - byl zabit šípem do paty.
Odyssea
volně navazuje na události vylíčené v Iliadě, vypráví o bloudění jednoho z účastníků
Trojské války. Odysseus, král ostrova Ithaka, bloudil se svou družinou mnoho let po moři a zažil mnohá
dobrodružství. Zastavil se např. na ostrově jednookých obrů, jeden z obrů uvěznil Odyssea a jeho muže v jeskyni,
některé zahubil a chtěl zabít a sníst všechny. Odysseus ho opil a vypíchl mu jediné oko. Ráno vypouštěl obr
z jeskyně berany, každý z druhů Odyssea se pověsil beranovi na břicho, slepý obr své berany ohmatal na hřebetě,
netušíc, že mu Odysseovi lidé unikají. Ještě mnoho útrap zažil Odysseus na moři, postupně ztratil své lidi.
Nakonec se přece jen dostal na rodnou Ithaku, kde mezitím usilovali nápadníci o jeho ženu, aby se stali králi.
S pomocí syna Odysseus vetřelce zabil.
Z ústního podání vznikly bajky, které v příbězích o zvířatech, jimž se připisovaly lidské vlastnosti, podávaly určitá poučení. Jejich autorem je pravděpodobně Ezop.
Řeckou tragédii proslavili tři autoři: Aischylos (525-456) napsal třídílnou tragédii
Oresteia.
Jeden z hrdinů trojské války, Řek Agamemnon, byl po svém návratu zavražděn svou manželkou a jejím milencem.
Vraždu svého otce pomstí po letech jeho syn Orestes, zabije svou matku i jejího milence. Orestes propadá později
výčitkám, že zabil matku a odchází, aby se očistil před bohy.
Další dramatik Sofokles (480-406) napsal tragédii
Král Oidipus
Théby, kde sťastně vládl král Oidipus, zachvátil mor. Bohové trestají město za to, že nabyl potrestán ten, kdo
kdysi zabil předcházejícího krále. Oidipus chce dosáhnout pravdy, věštec mu řekne, že kdysi, když v hádce Oidipus
zabil jemu neznámého člověka, byl tento člověk právě král Théb. Současně se Oidipus dozví, že zabil svého otce, neboť
jeho rodiče ho dali na vychování. A dokonce se dozví, že královna Théb, kterou si vzal, je jeho matka. Oidipus, aby
se potrestal, si vypíchne oči a aby zachránil Théby od moru, odchází do vyhnanství.
Další z jeho děl je tragédie
Antigona
po smrti Oidipa se v boji o trůn zabijí jeho synové. Jejich strýc Kreón - nový král Théb zakáže pohřbit bratra.
Antigona je při tomto činu přistižena a přivedena před Kreona. Od prchlivého jednání neodvádí Kreona ani jeho syn
Antigonin snoubenec. Antigona je za živa zazděna. Kreón dostává strach z trestu bohů. Dává pohřbít jejího bratra a
chce osvobodit Antigonu. Po otevření hrobky zjišťuje, že se Antigona usmrtila, aby netrpěla. Jeho syn se probodne
mečem ze žalu. Nad smrtí syna spáchá sebevraždu i jeho žena. Kreon zůstává sám.
Třetím dramatikem je Euripides (5. st. př. n. l.) napsal tragédii
Médeia
Královská dcera se zamilovala do vůdce námořní výpravy, odplula s ním do Korintu, měla s ním dvě děti.
On se však zamiloval do dcery korintského krále. Médeia jí ze žárlivosti poslala svatební roucho, které se na ní
vzňalo, dále zabijí své děti.
Veselohry psal Aristofanes
Filozofii formou dialogů ve spisech Platon.
Přebírala náměty z literatury řecké. U Římanů se cenilo umění řečnické. Jeho představitelem se stal Cicero
(106-43). Jeho řeči vynikají logičností a krásnou latinou.
Známým básníkem je Publius Vergiliu (70-19), jehož nejznámější dílo je epos
Aeneis
Jeho hrdina, vybájený Aeneas, uprchl z hořící Tróje. Prošel různými příhodami, zažil mnoho útrap, až se dostal řízením
bohů k břehům Itálie, kde v ústí řeky Tiber položil základy k římskému státu.
Daleko od Říma, ve vyhnanství v dnešním Rumunsku, trávil poslední léta svého života jeden z nejslavnějších římských
básníků Publius Ovidius (43-18), vypovězený císařem Augustem. Jeho velmi známým dílem jsou Proměny,
které vyprávějí na 250 řeckých a římských bájí, v níchž dochází k nějaké proměně (např. dva lidé, kteří spolu strávili
celý život, se promění ve stromy a žijí vedle seme i po smrti - Filemon a Beucis). Pro analýzu milostného citu ve všech
podobách je známý jeho sbírka Umění milovat.
Starý zákon
Je souborem knih, do kterého je řazen soubor hebrejsky psaných literáních památek. Je zde líčeno stvoření světa.
První den stvořil Bůh nebe, zemi a světlo, ..., šestý den
Adama a Evu , kteří žili v Edenu, kde byl strom poznání dobrého a zlého, jehož ovoce bylo pro ně
zakázáno. Zákaz překročily, načež byli oba vyhnáni z ráje s trestem, že budou prožívat bolest a neštěstí. Jejich syn
Kain zabil bratra Ábela. V 9. generaci rodu je potomkem Noe. V té době zkažených mravů dostává Noe boží
pokyn, aby s rodinou a vybraným živočišstvem pluli na arše. Po 40ti denním lijáku a dalších 40ti dnech vyslali dvě holubice,
holubice se vrátila s větvičkou, což znamenalo že se blíží k pevnině. Potomci Noeovi vystavěli mezi Eufratem a Tigridem
věž (90x90x90). Bůh trestá tento projev pýchy dosáhnout nebes rozehnáním lidí a zmatením jazyků. Jeden z potomků Abrahám
přichází se svou ženou Sárou ke městu zkažených mravů Sodomě. Lotova ženka i přes zákaz se po hořícím městě ohlédnout tak učinila
a proměnila se v solný sloup. Potomci Abrahámovi se dostali do Egypta. Asi v letech 1300-1200 př. n. l. přikázal egyptský faraón
zabíjet novorozené chlapce. Matka ukryla malého Mojžíše do ošatky, dítě je osvojeno faraónovou dcerou a tak se mu dostane
vzdělání a pobyd u dvora. Když bylo Mojžíšovi 40 let, zastal se mučeného Izraelce (žida) a byl vykázán od egyptského dvora
a stal se pasákem ovcí. V hořícím keři se mu zjevil bůh, a dostal poslání aby vyvedl židy z Egypta. putují pouští, na pokyn Boha se
před nimi rozestupuje moře, aby mohli uniknout armádě pronásledovatelů. Mojžíš vytvoří zákony - základ křesťanského
desatera, které zapíše na kamenou desku. Další části Starého zákona obsahují epické vyprávění, např. o boji Davida
s třímetrovím nepřítelem Goliášem. David zabije Goliáše a stává se největším vládcem Izraele. Za jeho vlády je
dobyt Jeruzalém. Jeho syn moudrý Šalamoun (970-931) nechal postavit chrám v Jeruzalémě. Dále obsahuje milostnou
lyriku (Píseň písní) a žalospěvy. Tyto části vznikaly ve 12.-2. st. Roku 63. př. n. l. dobyli Jeruzalém Římané pod vedením císaře
Pompeia.
Nový zákon
Byl sepsán řecky v 1-2. st. našeho letopočtu. Obsahuje líčení Ježíšova působení tzv. evangelia (z češtiny=zprávy).
Autory evangelia jsou Ježíšovi žáci Apoštolové. Líčí se zde historie Ježíšova zrození, zázraků, učení, ukřižování
a z mrtvých vstání. Ježíšovy osudy jsou podkladem mnoha obrazů, her filmů a v poslední době i muzikálů.